Jak vznikl název mého webu?

Když jsem poznala účinky kraniosakrální terapie, kraniosakrální jógu a praxi inspirovanou continuum movement resp. praxi se svalem psoas, zamilovala jsem se. Bylo jasné, že tyto jemné, účinné a hlavně nemanipulativní praktiky budou mít své čestné místo v mém životě a hlavně, že je budu chtít šířit mezi další lidi. Cítila jsem, že moje cesta nabírá ten správný směr. V té době jsem také v meditaci dostala tuto zprávu: „MÁ TO SMYSL, POKRAČUJ, STOJÍ TO ZA TO“. Navíc mě nenaplňovalo moje zaměstnání a tělo i srdce mi dávaly zcela jasně najevo, že tam nejsem spokojená.

A bylo jasno. Začala jsem hledat prostory, kde lze cvičit a uspořádat workshopy nebo spíše prožitkové semináře. Tohle bylo docela snadné, pomohly kamarádky z jógových studií a oslovila jsem i jiné lidi.

Ovšem bylo mi jasné, že o těchto kráskách (tj. o kraniosakrální józe, terapii a praxi se svalem psoas) si budou chtít lidé také něco přečíst na internetu a tedy bych měla vytvořit svůj vlastní web. „Co vlastně chci lidem sdělit?“, přemýšlela jsem. Že mají „cvičit“? Že mají cvičit zrovna jógu? Ne, to nebylo a stále není mým záměrem. Nechci lidem radit. Mohu být jen inspirací a průvodcem. Průvodcem k poznání a pravdě skrze jejich vlastní tělo, pocity a prožitky.

Přesně tak mě vedlo mé tělo a má vnitřní moudrost. Šli jsme spolu pomalu skrze pocity, které se mi stále připomínaly.  Šli jsme po starých zafoukaných stopách, které jsem často nechtěla následovat, a sama je dříve zahlazovala nebo se jim záměrně vyhýbala. Nejdůležitější však bylo na začátku rozhodnutí: „ANO, CHCI ZMĚNU A POTŘEBUJI JI. DOVOLUJI SI ZMĚNU“. Pochopila jsem, že každý z nás je tvůrcem vlastního života, i když si to leckdy neuvědomujeme. Šla jsem do toho někdy nejistě, ale s důvěrou v proces samotný a také s pokorou.  

Jak jsem žila dříve?

Po vysoké škole jsem začala pracovat ve velké energetické společnosti. Práce mě moc bavila a občas jsem jí věnovala více času, než bylo „zdrávo“. Volný čas prapodivně někam mizel a s ním i moje koníčky, prostor na pohyb a na sebe.

Když mi bylo 30 let, tak jsem otěhotněla. Byla jsem šťastná jako malá holčička. V té době jsem stále hodně pracovala pro firmu a navíc jsem po práci docházela do domova seniorů za jednou starou babičkou jako dobrovolnice. Sama sobě jsem nevěnovala téměř žádný čas. Dny běžely svým tempem. Jednou, byl to pátek, jsem seděla do 17 hodin v kanceláři a při nasedání do auta cestou domů jsem se necítila dobře. Bolest v podbříšku byla sice jemná, ale vnímala jsem to. V hlavě jsem už měla myšlenku, že musím na druhý den do léčebny dlouhodobě nemocných za starou babičkou, kterou tam odvezli před pár dny. A tak jsem ráno vstala, najedla se a poslušně jsem sedla do auta a vydala se na cestu dlouhou několik desítek km. Babička mě téměř nevnímala, ležela už velmi slabá a téměř bez energie. Tak jsme chvíli mlčky seděly a pak jsem jela domů. Když jsem dojela, tak moje bolesti v podbříšku zesílily. Šla jsem si lehnout, ale bolest sílila a nepřestávala. Najednou jsem se začala vnímat? Co se to děje? Byla jsem vystrašená a zmatená. A v ten den jsem o své první miminko přišla.

Bylo to pro mě velmi těžké. Proplakala jsem několik dní i nocí… ptala jsem se „proč já“? a začala jsem hledat odpovědi. Stal se ze mě hledající člověk. Člověk hledající pochopení, uzdravení, naplnění a spokojený život. Kdo mi to vše může dát? Kdo mě může zbavit výkyvů nálad, gynekologických problémů a neschopnosti se radovat ze života? Byla jsem nespokojená v mnoha oblastech svého života a byla jsem rozhodnutá najít někoho, kdo mi pomůže. Případně něco, co mi pomůže.

Už tehdy mi bylo jasné, že své zdravotní problémy nechci řešit klasickou medicínou. A tak jsem začala u bylinek a akupunktury. „TO“ mě určitě uzdraví. Časem se ukázalo, že tudy cesta nevede a já hledala dál. Někde jsem si přečetla, že zdravotní stav těla závisí na psychice, a že zdravotní problémy mohou být psychosomatického rázu. Tak jsem se vydala na kurz oťukávání s EFT. Po čase přišla ještě metoda RUŠ, pak Bachovy esence, homeopatie… ve všech těchto případech jsem se odevzdala do rukou terapeuta nebo vyškoleného odborníka s tím, že ON nebo ONA (tedy někdo cizí) mohou mé problémy vyřešit a učinit mě šťastnou a zdravou.

Mnohokrát mi tyto metody pomohly, ale vždy to bylo jen na krátkou dobu a pak se vše vrátilo do starých kolejí nebo nepříjemné pocity ještě zesílily a nabalovaly se na sebe jako sněhová koule. Hledala jsem stále dále a k tomu začala občas užívat i nějaké výživové doplňky, abych byla v lepší kondici a doplnila zpět energii, kterou jsem ztrácela tímto neustálým hladem a lačněním po štěstí.

Mnohokrát jsem po vyzkoušení nějaké metody přemýšlela nad tím, že si udělám kurz a budu tímto také lidem pomáhat. Bývala jsem takto omámená svými myšlenkami na pomoc druhým. Ovšem vůbec mi nedocházelo, že pomáhat druhým není pro mě aktuální. Že na první místo těch, kteří potřebují pomoc, potřebuji postavit právě SEBE.

Často jsem se ráno probouzela s bolestí na hrudi. Byla to zatuhlost, kterou jsem ráno nemohla rozhýbat. Měla jsem pocit, jako by mi někdo vrazil dýku do zad. Dokonce jsem si uměla občas přiznat, že tu dýku jsem si tam zasadila sama. V té době už jsem měla dceru i spokojené manželství a měla bych tedy být šťastná máma a manželka. Stále však přicházely dny, kdy jsem si uvědomovala, že se neumím radovat ze života, a že můj život jaksi plyne někam beze směru a naplnění. Když se na to dívám zpětně, byla jsem na pokraji depresí.

Moje homeopatka mi jednou do SMS napsala, že bych měla vyzkoušet CST. Vůbec jsem netušila, co to je. Ze zkratky se na konec vyloupla Kraniosakrální terapie a já si našla přes google svou osudovou cestu k Ince Tiché.

Můžete… můžete…

Po několika terapiích začal můj život dostávat jiný směr. Začala jsem objevovat důvěru v sebe a poznávat důvěru ve vyšší moc a vedení. Prolila jsem na lehátku u ní mnoho slz a tím se pomalu otevírala cesta do mého srdce. Cesta k lásce a k mému vnitřnímu světlu. Cesta k sobě. Poznala jsem pocit bezpečí. Zhruba v té době jsem také poznala praxi se svalem psoas, continuum movement a kraniosakrální jógu. Okovy kolem mé hrudi povolily, doslova odpadly kamenné hradby vystavené kolem mého srdce a rána z dýky se zahojila. Zjistila jsem, že mohu opečovat sama sebe, že moje tělo má vlastní moudrost a stačí se jí odevzdat a důvěřovat. Láska k sobě a důvěra v samu sebe byly tím, co mi tak scházelo. Přijetí odpovědnosti za svůj život, za své myšlenky, za své pocity.

Já jsem tvůrce! Už nemusím být hledajícím a mohu být nalézajícím… vše dostalo najednou nový smysl. Pochopila jsem, proč je můj tchán tak šťastný a stále vitální člověk v téměř 80 letech! Protože každý každičký okamžik žije v lásce a v souladu s tím, co právě dělá. Opečovává svou duši neustále dobrou náladou, vnímáním zpěvu ptáků i nasloucháním tichu, prací na zahrádce a v lese, odpočinkem, laskavou pomocí druhým, radováním se z vnoučat, a to vše dělá s elánem a vřelostí. Každé ráno přivítá úsměvem nový den.

I do mého života začala znovu vstupovat radost. Občas skrze tanec, jindy skrze vědomý pohyb, jógu a meditace. Ale začala jsem radost a blaženost nacházet ve zcela obyčejných věcech jako je okopávání na zahrádce; hraní, kreslení i dovádění se svou dcerou; balancující chůze po obrubníku či mytí nádobí. Poznala jsem, že radost „čeká“ u mé pravé ruky i u mé levé ruky a stačí si ji vzít. Pozvat ji k sobě. Nabrat si. Začala jsem si více všímat toho, jak je moje tělo dokonalé a všechny situace v mém životě také. Tehdy jsem řekla životu opravdové „ANO“. Častěji se usmívám (nejen na ostatní, ale hlavně na sebe) a dovolím si dělat i bláznivé věci. Oblast mého hrudníku je mnohem vyživenější než kdy předtím a já cítím obrovskou vděčnost a pokoru k tomu, co mám, co prožívám a co ke mně přichází. Vím, že mé tělo pracuje pro mě a zaslouží si moji úctu a věrnost. A tak někdy nesnídám, ale „uctím své tělo dobrou snídaní“.

Vzpomínám si na první setkání s mým učitelem jógy Jarouškem Jurečkou: přišla jsem na začátek jedné z jeho lekcí a ptala jsem se, zda tam mohu začít chodit na jógu. Svým poklidným hlasem řekl jen: „MŮŽETE… MŮŽETE…“ A už v tom byla obrovská moudrost. Tenkrát jsem to ještě nechápala. Teď už to vím! Ano, můžu! I vy můžete. Opečujte sami sebe a nečekejte, až to za vás udělá někdo jiný. Možná byste se vůbec nemuseli dočkat. Pokud ovšem cítíte, že sami nejste schopni cokoli udělat, pak o pomoc požádejte. Nahlas a s důvěrou.

Věřím, že když se vydáte na cestu poznávání, tak se vám vše v pravý čas rozjasní a upřesní. Celá životní pravda vystoupí ve své kráse, dokonalosti a celistvosti.

Co můžete udělat hned teď?

1. Položte si ruku na střed hrudníku. Chvilku si zavřete oči a vnímejte, co se děje tam uvnitř… Jak vám je? Cítíte něco? Cítíte život? Ano, je tam ŽIVOT… je v nás a je také všude okolo nás. Možná zachytíte váš vnitřní hlas. Možná proběhnou jen slova: láska – důvěra – krása. Každý to může mít jiné. Ovšem mohou se objevit i pocity nepříjemné. Nebojte se jich. Patří k nám a mají v našem životě také své místo. Jen s tím zůstaňte v tichu a nehodnoťte, co je špatné a co je dobré.

2. Zhluboka se teď několikrát nadechněte a vydechněte. Měli byste cítit, jak se s každým výdechem tělo uvolňuje (dovolte mu to – je to vaše rozhodnutí) a jak se s každým nádechem narovnávají vaše záda a v těle vzniká nový prostor. Ano, je tam prostor – vy jste ho nyní sami rozšířili nebo vytvořili. A tak, jak ho můžete rozšiřovat ve svém těle, můžete získávat pro sebe i více prostoru ve svém vlastním životě. Kde je dech, tam je život. Tam vše proudí, mění se a obnovuje. A vy máte tu SÍLU ukázat tomu proudu směr.

3. Nechejte stále zavřené oči a pusťte si nyní do těla pocit svěžesti a radosti. Ano, doslova „pusťte to tam“. Také nabíjíte svůj mobil elektřinou, ne? I tohle je proud… proud radosti a svěžesti, který „nabije“ vaše buňky. Rozzáří světlo ve vás. Stačí i malé světélko. Pošlete pocity radosti a svěžesti do celého svého těla. Opravdu je prožijte, nechte se jimi prosáknout skrz naskrz až do morku kostí. Už to vás příjemně vyživí.

4. A pak se jednoduše usmějte. Poděkujte sobě, že jste se zastavili, udělali si čas a že jste se v pár minutách dokázali sami takto opečovat.

Přeji vám všem, abyste si ve vlastním opečování našli zálibu a využili všechny možnosti, které jsou na dosah.

Dějí se jen dokonalé věci ♥

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Název eBooku

    Přitažlivý krátký text (max 2. věty), díky kterému se klient rozhodne stáhnout eBook.

  • Nejnovější články
  • Kategorie